Vítejte na mém blogu !

Srpen 2012

Ája - věrná navždy

10. srpna 2012 v 21:36 | Enderia
Byl už večer,měla jsem jít spát.Zavíraly se mi víčka, ale od Večerníčku jsem nemohla odtrhnout oči.
V tom někdo zaklepal na dveře našeho bytu.Vešel tam mladý pán s s chmýřím pod nosem.Můj táta.
U sebe tiskl malouch chlupatou kuličku,která mu v mžiku vyskočila z náručí a povalila mě na zem i když jsem seděla.
Za pár vteřin jsem měla mokrou tvář od slin chlupatého zvířátka,které mi tvarem i vzhledem hlavy připomínalo malé medvídě,s medově-krémovou barvou.Asi po pár vteřinách (asi 1 minutě) jsem poznala že to není malý medvídek, nýbrž malé,roztomilé štěnátko.
Na psi jsem sice alergická,ale ne tak moc že by mi otékal krk a měla záchvat.
Začala jsem se smát,lechtalo mně.Potom ho musel taťka vzít aby jsem nezačala kašlat.Zeptala jsem se ho co je to za rasu, (a to mi bylo jen šest) i když jsem pomalu nevěděla co to slovo znamaná.Odpověděl že je Akita Inu Americká.
Jinak popis (jestli to chcete podrobněji) je snadný.

Hlava vypadá jako hlava medvídka s odlišnějším čumákem a barevnějšíma ušima,s trochu odlišnějšími rysy.
Uši se postupně zbarvují od medové až po světle hnědé barvy.
Tělo je podobně jako hlava,od krku má krémovou barvu.Barvy se postupně mísí a míjí.
Tapky jsou spíše bílé.
Ocas je zatočený,tak jako to mají všechny Akity Inu.
Oči tmavě,jako čokoláda hnědé.

Jinak to moc popsat neumím.

Po pár dnech jsme JI pojmenovali Ája.
Dnes už jí je 6 let,pořád je tak roztomilá a krásná fenka plná radosti a energie.



ÁJA


Zrůda jménem Kuba

2. srpna 2012 v 21:33 | Enderia |  příběh:Bílá temnota
Konečně jsme to napsala!
Mám už pár dní zpoždění,ale i tak se omlouvám.
Jinak příběh vypovídá o dívce Emě,která už od 5 let trpí silnými nočními můrami.
Doktoři říkají že je Ema nemocná.Ale ani její nejlepší kamarádka Tea (pochází z Anglie) tomu nevěří.

Po měsíci utrpení se ji zdá jiný sen než noční můra.Sice to má nějaké spojení se zlými sny ale i tak je šťastná že po 7 letech je to jiný kafe.

A tady příběh pokračuje.

2.kapitola

Mámě jsem neuměla lhát.Vždycky mě učila že lhaní není nic dobrého.Ale přece jen musí člověk někdy lhát,někdy je to přece pro dobrou věc.Ale moc přemýšlím.Tahle lež co se chystám říct nemá nic společného s tím co tu blábolím.

,,Výsledky od doktora,mami."Máma byla tak zabraná na polévku co právě vařila že asi po 5 dlouhých vteřinách, mi z ruky vzala pomuchlanou a zmačkanou obálku.Moje matka nemá ráda když ji vyrušuji při vaření,pokud nehoří nebo není to nic důležitého.Opatrně rozřízla obálku od levého rohu k pravému.Vytáhla dopis a po pár minutách tichého,velmi tichého čtení se pousmála.
,,Jsi úplně v pořádku.Prý je to jen tvůj vývoj,mění se ti hormony a vůbec se měníš,doktor píše že psychologové se zmýlili,nejsi nemocná.,,Založila papír na půl a vložila zpátky do obálky.Potom ji tak rychle založila někam do spodní poličky,že jsem to skoro nepostřehla a pokračovala ve vaření.

Šla jsem zpátky do pokoje.Nebyla jsem nijak překvapená že jsem v pořádku,vždycky jsem to věděla.Jen hloupé noční děsy které postupně zmizí mým dospíváním.Lehla jsem si na postel a šmátrala po mobilu.Vytočila číslo a volala.
V mobilu se ozvala dvě dlouhá pípnutí a potom křupnutí.Někdo zvedl telefon.
,,Já to věděla!" Ozval se radostný dívčí výkřik radosti až jsem musela mobil trochuý oddálit od ucha.
,,Co víš? Byla jsi u doktora ten ti řekl něco,co my dvě víme už hodně dlouho -nemám pravdu?"
Chvíli jsem přemýšlela,ani nevím proč.,,jo máš zase pravdu." S Teou jsem se rozloučila a položila mobil.
Zase jsem šmátrala po posteli,tentokrát jsem hledala moji knížku.

Zabrala jsem se do čtení.Jsem takový knihomol.Ale můj nejoblíbenější žánr knih je fantasy.
Ani nevím jak ale objevila jsem se v krásném, zeleném, čístém a opravdu kouzelném lese.
Cítila jsem se tak volná,mysl krásně prázdná.Ale pak mi to došlo.Jsem ve snu.
Ale co,není to noční můra-zatím.Ale porozhlédnou se můžu ne?
Stejně se mi ve snu nic nestane,je to jen sen.Les byl plný letní vůně.Květiny byly tak krásně barevné že by byl hřích si knim nepřivonět.Šla jsem k nim ale zakopla jsem o něco velmi tvrdého.Měla jsem pocit že mě to bolí.Musela jsem se podívat co to je.Šutr.Když jsem se ale podívala blíž bylo na něm něco vyryté.Nápis.Ježiši,to musí být nějaký fantas-magory sen,řekla jsem si.Něco mi říkalo že to nemám číst.Ale mě to nedalo.Kámen byl pěkně studený a zakulaťená,poměrně velký.Klekla jsem si do provoňané trávy a přečetla nápis.,,Pronásleduje tě KUBA." Cože?

Vylekala jsem se,teď jsem si přála se probudit.Vstala jsem a přemýšlela.
Musí tu být nějaký klíč,který mě probudí.Mysli Emo,mysli.Pak mě to cinklo.Květiny-růže.
Ty růže,mělo mě to napadnout!Jediný co to roste je zelená tráva a tyhle květiny.Příčichla jsem si k nim a pak jsem měla pocit že padám.
PROBUDILA JSEM SE.

Celá zpocená,slzy v očích.Ale něco tu jen nehrála.Pořád cítím vůni lesa.
Rychle jsem na to zapomněla.Takže zrůda jménem KUBA.
To si můj mozek fakt dělá srandu...blázním,pomalu ale jistě.

Další díl nejpozději za týden.


Enderia

Otázky

2. srpna 2012 v 20:08 Otázky a dotazy

Pokud máte nějaké otázky ohledně blogu,článků nebo i na mně,napište to do komentářů.


Zase o třídu výše

1. srpna 2012 v 22:29 | Enderia
Už jen měsíc (a tři dny) do začátku dalšího školního roku
Pro někoho je to dalších 10 měsíců trápení,zklamání a kárání od učitelů za nedodělaný nebo vůbec udělaný domací úkol.
Pro někoho zase šprtání,pochvaly od učitelů a školní matematické oplympiády.
Ale přece jen je pár lidí kteří jsou něco mezi tím.

Myslím si,že začátek školní roku je pro každého zábava,strach i nadšení.

Já bych všem radila aby se prvního dne ve škole (v novém ročníku) nebáli jak já.
(protože u mně to byl trapas )

Hezký zbytek prázdnin :)